Předpokládám, že do roka, možná do dvou let bude připravena další, čtvrtá antologie Zapomenutých. První pracovní fázi, shromažďování materiálu, mám již téměř za sebou, nastává druhá, svízelnější – komponování celku. Zatím jsem dílo neopatřil názvem (a nehledám jej ani – ze zkušenosti vím, že název se objeví sám od sebe, a až se tak stane, bude to znamením, že práce na knize se blíží ke konci).
Mám nyní v počítači několik tisíc textů, tentokrát převážně prozaických, přebírám je, přeskupuji, zkouším, jak co k čemu pasuje, a žasnu, co mi z toho vychází. Je to zvláštní a napínavé. Jako bych sledoval živý rozhovor. Lidé, z nichž pouze málokteří se spolu kdy mohli setkat v čase a místě, si spolu povídají, doplňují se, notují si, překřikují se…
Pokouším se trochu usměrňovat ten hovor, ale oni – melou si svou.
Ivan Wernisch