Bohuslav Vaněk-Úvalský (1970) vydal sedm literaturních knih, má dvě děti, žije v Nuslích. Fotografuje od devátého roku života, psát začal v desíti. V obou disciplínách je zadním českým autorem.
Skicáky k fotografiím, které by měl vyfotit opravdu dobrý
fotograf
Dělám je od jara 2003, tyhle skicáky. Narodila se mi dcera, tak jsem
vyštrachal kinofilmový měcháček Kodak Retina z dvaatřicátýho. Skla to mělo
odteklý, závěrka si chodila po svým, tak jsem strojek vypucoval utěrkou a
naládoval prošlou emulzí. A prošlo mi to. Obrázky jak víno
z Vinařských závodů! Tahal jsem ho v kapse a fotil
v pětiminutovkách při přejezdech mezi prací. Agáta rostla, závěrka se
přervala, koupil jsem ve frcu druhou Retinu, pak ještě jednu. Děsu v očích
fotografů, kdykoliv jsem vybaloval svoje sedmdesát let starý nádobíčko pro
střední formát jsem byl uvyklej, ale Retina vzbuzovala doslova rozruch. Japonci
si mě fotili do sbírky, jedna mondénní dáma se zase domnívala, že mám
v ruce snad rovnou odpalovací zařízení k bombě v tašce. Uklidnila
se, až když jsem ji ujistil, že to je osmimegapixlový dělo v retrokastli za
šedesát tisíc. Narodil se Tadeáš, tak jsem vybral rodinný úspory a pořídil si
Leicu. Sice taky z dvaatřicátýho, ale skok to byl. K ní ještě jetej
ruskej objektiv a tady vidíte výsledek. A nemyslete si, že Vám dávám nějaký
ošoupaný zboží! Tyhle starý mašinky se uměj do práce opřít a mírně odteklý skla
– kdo vám to dneska udělá!
Přeju hezký koukání a jakkékoli podněty přijímám na tarantule29 (at) hotmail.com.
Váš BVU
Moudrost k výstavě:
Nearanžuji. Jednak to neumím, jednak to nedělám. Fotím, to co zbylo. Obraz
se snažím nerušit. Použít ho, zmizet. Vidět skrze vztahy. Nedívat se očima.