Toto je výbor z nachystané, ale nikdy nevydané druhé sbírky, která měla vyjít v olomouckém nakladatelství Votobia v roce 1992. Už tenkrát mělo jít o výbor, i když obsáhlejší, a to z textů předcházejích prvotinu Relata refero. Vzpomínám si, jak jsem celou dobu pochyboval, zda je rozumné vracet se tak daleko před Listopad. Ty texty ostatně vyšly, i když jen v samizdatu. (Pod názvem Velké pitvání malého anděla.)
Nakonec jsem zavolal Mirkovi Kováříkovi, který jako první uvedl mé básničky v únoru ´86 v pořadu Slyšet se navzájem a pak také křtil mou první sbírku.
„Máš dojem, že to musí vyjít?“ zeptal se mě tehdy.
A já chystanou knihu zrušil.


Poslední cigareta

v tichosti jsem dokouřil
cigaretu večera
a přišla cigareta noci
a po ní cigareta rozbřesku
a cigareta růžového rána

kovové předměty
odlétaly do jižní Francie
pes tam ještě ležel
ale nebyl už naživu

Zahrada

na holých stromech ulpívají sluneční vlasy
odpoledne stárne
a některé branky prasknou ještě do jara
už bouchá kat, ať vstoupí
kropenkou krve chystá se třísnit…
zde ani bůh
ani pouliční sběrna nás už nevykoupí
tady nás pověsí na pavoučí nit

Potápěč

kdežto hvězda od hus, jediné pírko, nikdy
svým pádem nezčeří, neboť hvězda pírko,
jak hvězdářka malá

vodní nálada, kruhy, dráty, bicykly moknou,
hvězda je pírko, v nose smích, lůno přírody,
a ty se otoč, ty…

První třída kašička

děti přijdou včas
vrostou do lavic jako malé dřevomorky

učitel je chutná
chlebíky s křupavou kurečkou spánku,
a musí dochutit, rozdá slabikář
jejich první
pepřenku i slánku

děti zamávají
vrabčími křidélky vědění

sen o velkém letu
začne se zdát

Červenec

Ve vaně zelených stromů
stojí voda chladivá.

Nad lesem slunce –
krvácející Ježíš,
kterého za chvíli sejmou
z oblohy.

To zvykem jest
z dávných již dob

Rezerva

záchodová mísa, prkýnko z umělé hmoty, kryt,
plastiková trubka, nádrž na vodu, splachovadlo,
ventilátor, dvě železné trubky od topení,
úchyt na toaletní papír s toaletním papírem,
štětka na čištění záchodů, krabice s vatou
a vložkami Hygema, žárovka, plakát s Cimrmanem,
linoleum, vypínač, dveře, klika, já

Večer

V otevřených oknech
drnčí gilotiny.
Čerstvý vzduch jak krev
vsákne do peřiny.

V polštářích cítím
úzkost vlastní šíje,
ořechy brečí.
Lije.

Jeník Kalina

byl tuze nesmělý

při branném cvičení
měl dát umělé dýchání
gumové andule oblečené do modrých tepláků
a dětsky krutí spolužáci
jej přiváděli svými výkřiky k zoufalství

jeník kalina mlčel
a do panny dýchal tak zuřivě
že náhle špitla
tady ne prosím
tady ne
což spolužáci nechápali vůbec
a dozírající učitelka českého jazyka
cítila chvíli na těle
příjemné mravenčí nožky
a napadlo ji
že ten bledý chlapec to
daleko dotáhne

Divadlo, drobná náruživost

vyšlas ve večerní toaletě
a jestliže v 18.32
šla luna do vedení
tebou
krása pozemská srovnala skóre

téhož večera
ses ve foyeru náhle otočila
a všichni viděli
že nitěmi tvých vlasů
možno i vícekrát šít

druhého dne
o měsíci a macbethovi
mluvilo se
s despektem

V předsíni

žluté do botníku nepatří
řekla a shodila
slunce do vázy

odepnula křídla
dala je do skříně
a zkoušej to sám

už jsi velký
Íkare

Jarní milostná

teď splynu s oblohou letím nad lesy má páteř se vlní
a sladce se usmívá pode mnou hrobky zlomené kmeny smrků
a šplouchá v řekách noc a medvědi trhají tvou papírovou tvář
a je po všem a zceluji tvář z druhé strany páskou od brady
k pravému spánku a budeš zas má budeš má