V 80. letech jsem pracoval v taneční škole Starlet. Frekventanti jarních tanečních kurzů mívali pro zpestření takzvané Diskotéky na lodi, kam se mohli dostavit bez sužující „šolny“. Já při tom z titulu své funkce (samostatný provozně-organizační referent!) občas asistoval a mohu tedy potvrdit, že si lze sotva představit co prostšího a dokonce fádnějšího, než je parta výrostků (pod přísným dohledem tanečních mistrů, bez kapky alkoholu) na brněnské přehradě, ani se plaví po mírně zatuchlých vodách s Abbou v zádech. A přesto to pro mě byl tehdy, dva tři měsíce po návratu z vězení, zážitek, jehož dávno ztichlý tón se mi dodnes neztratil v nánosech nových hluků.
Synkopy smíchu lnoucí k vlahé pleti navečerního vánku, dětské klopýtání zčeřených vlnek a jejich mlaskavé nárazy do skřípajícího mola, neartikulovaný jásot v zorničkách šestnáctiletých dívek, který se pokoušelo světácky přeslabikovat mých roztančených dvacet let.
V roce 1993 jsem – novopečený nakladatel – zase jednou přemýšlel, jak spojit příjemné s užitečným. Nakonec jsem spojil parník se spisovateli. Spojení takřka dokonalé, zvlášť když uvážíte, že existuje i několik (myslím že celkem šest) příjemných spisovatelů, a zároveň uznáte, že loď (obzvlášť uprostřed přehrady) je věc vcelku užitečná. Bardi z Prahy, Brna i přilehlých regionů tedy sezváni, přísun alkoholu smluvně zajištěn, Dopravní podnik města Brna varován a kapitán speciálně vyškolen. A vidíte…
Něco na té lodi asi bude, řeklo by se dnes. Od onoho jara 1993 totiž vyplouvá na hladinu brněnské (správně ovšem kníničské) přehrady Loď literátů pravidelně. Od počátku ji sponzoruje naturáliemi pivovar Starobrno, jemuž (zvláště panu Kandrnálovi, který „spolupráci“ prosadil) budiž vzdán hold. Také víno jsme zpočátku dostávali zdarma: od velkopavlovického Vinia, v posledních letech nám zase vychází cenově vstříc brněnská vinotéka Archa. A nutno říci i to, že tři nebo dokonce čtyři ročníky spoluorganizovala Moravskoslezská obec spisovatelů s jejím mysteriózním tajemníkem Zenonem Kaprálem.
Strávili jsme na vlnách hodiny slunné i deštivé, byly roky, kdy čára ponoru povážlivě klesala pod křížem těl, a byl i jeden, kdy nás bylo na palubě ledva padesát. Loď literátů vstoupila do literatury a společenské ostruhy si zde vydobyli mimo jiné dva (tehdy) mladí nakladatelé svým dramatickým odchodem z lodní paluby v okamžiku, kdy šífu chybělo ke břehu ještě několik lodních délek.
Loď literátů je jednou z těch šťastných akcí, které neměly nic velkého v plánu a také se žádným omylem velkými nestaly. Do nového tisíciletí vplula tak klidně a nonšalantně, jako by to byla jen zšeřelá zátoka někde pod hradem Veveří…


Prohlédněte si fotoalba z těchto ročníků:

1993 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008