Vážení přátelé,

po dvou a půl letech práce jsem dokončil román, který se nakonec jmenuje Lucka, Maceška a já.

Kniha půjde na trh až na konci prázdnin, ale křtít ji budu slavnostně už na svém čtení v rámci Měsíce autorského čtení: 20. července od 19.00 hodin v Divadle Husa na provázku.

Tu knihu si tam budete moci koupit, přestože oficiálně se bude prodávat až někdy od začátku září.
Já vím, že je to taková trochu taškařice, ale pro toho, kdo je zvědavej a navíc považuje prázdniny za dobrý čas na klidnou četbu, je to dobrá příležitost, ne?

Zvu všechny co nejsrdečněji!

A tady je – co vnadidlo – text ze záložky knihy, jehož autorem je redaktor Miloš Voráč:

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je?
Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti.
Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.