Básník, scenárista, režisér a fotograf Martin Langer (1972) vystavuje v naší virtuální síni klasické fotografie lidí, kteří jsou mu nějak blízcí.
Proč fotím
Stalo se mi to už hrozně dávno… Tuším, že je to 25 let, co
jsem napsal svoje první básně, které vznikaly z prvních palčivostí a
pozorování. Pak jsem se místo s literáty kamarádil s výtvarníky, kteří
od poezie spíše kolaborovali k výtvarnu – Jiří Kolář, Ladislav Novák,
experiment – a objevil díky nim i svět výtvarného umění. A dívání se
mi stalo možností rozpoznávat v abstraktní malbě, reliéfech a vůbec ve všem
odraz skutečného světa. Jenže estetické zrcadlo nestačilo, neuměl jsem malovat,
sochařit ani jsem neviděl možnost v koláži. A pak jsem přišel na to,
že fotografie je do jisté míry jako báseň… Stačí se koncentrovat a uvidět
realitu po svém, vybrat z ní svůj výřez subjektivity (to se toho namluví
o objektivu! )… Nejsem v ní introvertně sám, jako při psaní
básní a cituji svět tělesněji. Obrazy z knih a mysli se tak mohou odehrát
přímo mou okamžitou volbou.
M. L.