King-Crimson
Řeknu to nejjednodušeji, jak lze: hudba lemuje a rámuje mou cestu životem. Proto mají některé skladby i celé desky pro mě zcela specifickou emoční hodnotu. Když jsem se vrátil po šesti letech vojny a osmi měsících kriminálu do Brna a začal v necelých jednadvaceti žít znovu tzv. normální život, poslouchal jsem samozřejmě spoustu hudby jako vždy, ale tři desky zřetelně dominovaly; mám je všechny spojené se svým prvním podnájmem na Lesné. Face Value od Collinse, kterou jsem měl čerstvě na vinylu, a pak dvě desky na opačných stranách jedné kazety: Speaking in Tongues od Talking Heads a Three of a Perfect Pair od King Crimson. Tuhle desku (především tedy její první stranu) a brzy po ní i Discipline jsem miloval… a nepřestal jsem ji považovat za to nejlepší z Crimsonů, ani když jsem si s daleko větším zpožděním donaposlouchal jejich „klasické“ desky z 1. poloviny 70. let. Tady je Sleepless s démonickým Tony Levinem za basou a Adrianem Belewem u mikrofonu…