Nejlepší česká báseň
Ondra Horák napsal předloni Nejlepší báseň roku 2012, a přesto ve výběru nejlepších básní toho roku nevyšla. A jak jsem právě zjistil, neotiskli ji ani v tom nejnovějším výběru, přestože jeho báseň je vlastně zcela univerzální Nejlepší básní vhodnou pro každý rok. Nevím, kdo bude vybírat nejlepší básně pro rok 2014, ale myslím si, že Ondrův text tam patří, a proto ho „publikuji“ na svých stránkách, aby dostál přinejmenším této nominační povinnosti…
Nejlepší česká báseň 2012
Ondřej Horák
„Je mi tak smutno,
šukej mě, Putno.“
„..přece víš, že máš pramalou dirku,
jdi, zavolej raději bratrance Jirku.“
To sem napsal jenom proto,
že vim, že první sloka musí zaujmout,
jinak čtenář de rychle dál,
já ale umim zaujmout,
umim člověka svojí tvorbou dostat do kolen…
Pravda je nicméně taková,
že sme si túdle dali se Simonou voběd,
a vona mi řikala, že letos bude sestavovat
ty Nejlepší české básně,
společně s Antonínem Brouskem.
No, to je prima duo,
to by mohlo vylepšit renomé potom,
co to vloni sestavoval Petr Král.
No, a tak sem hned Simoně řikal,
že jako kámoška by mě snad
do toho výběru mohla dostat,
čemuž se vona zasmála,
protože má smysl pro humor.
Pochopil sem tak, že je čestná
a že budu fakt muset napsat
nejlepší báseň roku.
Takže tak právě činim,
snad jí Simona a pan Brousek nepřehlídnou,
pač to by byla věčná škoda pro českou poezii,
pač tadle báseň je samo vo životě a vo velký lásce,
pač poezie je moje velká láska
a poezie je vlastně celej muj život,
takže to bysme měli,
a taky eště pro sichr rači dodám,
že mam rád všechny kumštýře,
a nevadí mi, že někerý, dyž byla privatizace,
privatizovali a píšou zas až teď,
dyž maj jako to finanční pohodlí,
sou bohatý a dělaj pěkný umění.
Takže todle je nejlepčí báseň roku,
i dyž eště neni zdaleka konec roku,
ale s tim už nikdo nehejbne,
v tom je ta Česká republika čupr,
to se musí nechat, leží běží.
Akorát mam trochu strach,
jak budou vypadat
ty další básně v tom výběru
vedle tý mojí, kerá je nejlepší.
Abych někoho zbytečně nezahanbil,
vo to mi nejde,
mně de vo poezii a aby všichni viděli,
že i v poezii se dá vodvect
poctivej kus práce, toho kumštu.
No, kdo tam tak za tou mojí básní
asi dál bude?
Asi tam budou verše
těch etablovanejch autorů,
drobátko unavenejch,
kerý píšou už dvacet let stejně,
a pořád nejsou pořádně slavný,
a to, co píšou, je čim dál řidší,
takže to musí ty, co je chválí,
uměle zahušťovat
svejma řidkejma rozkladama.
A budou tam taky patrně
ňáký básničky těch mladejch cíkálků,
co vyvolávaj do světa,
že založili básnickou skupinu,
jejíž program je: Vypněte teplou vodu.
A taky tam budou s největší pravděpodobností
básně těch dalších mladejch cíkálků,
co vyvolávaj do světa,
že píšou angažovanou poezii,
ale ty jejich cinty sou jenom pitomý
a za štvrt roku už nikdo neví, vo čem to psali.
Dyby jim tak holky daly konečně líznout,
to by byla pro českou poezii
nezanedbatelná služba,
jenže, já vim, holky,
kerý by byly blbý jako poezie těchle cíkalků
a kerý by jim teda daly líznout,
je těžký najít i v čajovně U Splašenýho hudrovadla.
A pak tam možná budou i verše těch,
kerý mam rád a kerý nikdy nedostanou Magnesii,
protože dobrý básníci asi Magnesii nemůžou dostat,
protože v porotě tam sedí
kumštýři a báby v elastickejch punčochách.
Možná ale, že až moje báseň bude zvolená
nejlepší básní roku,
tak se pokusim napsat eště taky
Knihu roku Magnesia Litera,
teda jesi v neděli nebude
potřebovat pomoct švára,
von totiž staví garáž,
k čemuž je taky třeba kus toho umění.
Je jasný, že dyby švára nepotřeboval helfnout,
tak bych tu knihu roku sichr napsal,
ňákej takovej román, tak dobrej,
že bych ani nemusel na podzim umřít,
a stejně by se stal Knihou roku Magnesia Litera.
Byl by totiž čtivej, tak čtivej, že by v Reflexu udělali: Wow,
což znamená: Při čtení sem trsala jak Džamila.
A mísil by se tam malej život s velkejma dějinama tak,
že by mi v Mladý frontě dali vosumdesát procent,
což znamená: Máš kliku, ty nudnej pacholku.
Fakt to neni problém, dyž máte talent a čas,
tak básničku nebo román napíšete,
a dyž moc nečtete jiný věci,
tak neni těžký vidět, že ste nejlepší.
A protože nejlepší ste,
tak vo vás pak napíšou v Lidovkách,
což znamená: Sem zmatenej zbabělec
a v novinách bylo bílý místo.
Já si všech kritiků samo vážim,
nemaj to lehký, a taky sem jim vděčnej,
že vo mně napíšou, a většinou tak hezky,
ale je fakt, že dyž píšu, tak na ně nemyslim,
to prostě píšu, jak to napsat chci,
a jejich prací už je, aby pochopili,
že sem to napsal dobře a pro lidi, čtivě,
že sem zachytil ty lidský vosudy velmi plasticky,
což neni málo,
takže doufám, že se můžu spolehnout,
že mi recenzenti drobátko fouknou do zad.
Mam toho tolik co říct,
že si teď dokážu představit,
že bych napsal klidně eště další básničku,
ale ta už by se nemohla menovat
Nejlepší česká báseň 2012,
a navíc mam strach,
že by pak Simona s panem Brouskem
mohli vybrat tu druhou a tudle pominout,
tak jim to nechci ztěžovat.
Důležitý hlavně je, aby tadle báseň
před tim byla někde publikovaná,
píšu to potom, co sme byli s Kájou U Bansethů,
tak doufám, že to do toho svýho
nudnýho časáku dá,
dyť dostali grant vod ministerstva,
takže to sou prachy nás všech,
takže všichní maj vlastně právo,
aby tam jejich básnička vyšla.
Navíc, dyž je to ta nejlepší,
doufám, že to výde,
Kája je dobrej kluk…
Protože, jesi to ta stará děvka nevotiskne,
tak to potom nebude moct vyjít v tom výběru.
Mně ani tak nejde vo sebe, nebo vo tu básničku,
my si klidně na nesmrtelnost počkáme,
ale de mi vo Simonu a pana Brouska,
protože pokud ta moje básnička nevýde v A2,
tak jí tam pak nebudou moct vybrat,
a co tam teda potom daj?
Budou tam muset dát víc básní
vod těch etablovanejch unavenejch,
co píšou pořád stejně a čim dál hůř,
a vod těch mladejch cíkálků,
co založili básnickou skupinu
s programem: Angrešt mi zkřížil plány,
a vod těch dalších mladejch cíkálků,
co píšou angažovanou poezii,
v kerý ani Klaus potmě nešuká.
Takže jesi Kája nepozná,
že todle je nejlepší báseň roku,
a nevotiskne jí v A2,
tak Simona s panem Brouskem,
budou eště nakonec děkovat bohu,
že holky nejsou tak blbý,
aby daly těm mladejm cíkálkům líznout.
S tim kumštem je to holt složitý.
Onehdá mi říkal muj kamarád,
kerýho rači nebudu menovat,
že si pamatuje, jak eště před Listopadem
byl v televizi Radek John,
měl na nohou koně,
seděl mezi dvouma šedivejma hejlama
ze svazu spisovatelů a říkal:
„Jesi si jako někdo myslí,
že napsat román je sranda,
tak to sranda teda neni…“
A jesi si někdo myslí,
že já nechám takovou dobrou báseň
jen tak snadno zapadnout,
tak se taky mejlí.
Jesi jí Kája nevotiskne,
nebo jesi jí votiskne,
ale Simona s panem Brouskem
jí nevyberou,
tak jí přemenuju na
Nejlepší česká báseň 2013.
Snad mi jí pak Kája votiskne znova,
aby jí moh vybrat ten,
kdo bude sestavovat
Nejlepší české básně 2013.
Kája je dobrej kluk,
tak to snad výde,
ale jesi editorem toho výběru
bude ňáká stará děvka,
tak sem stejně v prdeli.
Eště mam chvilku času,
tak vám řeknu,
jak sme túdle s Erikem
byli na večeři
a potom sme jeli do Fra.
Bylo už po ňákým čtení
a všichní tam seděli
a tvářili se,
jako dyby měli v prdeli
lítající talíř.
A vo něco pozdějc
přišel k baru Petr Král,
zaplatil a Erikovi řek:
„Dobrou noc.“
A pak se natočil ke mně a řek:
„A vy se naučte slušnýmu chování.“
psáno v dubnu 2012