Básník Miroslav Holub před dvaceti lety říkal, že člověk by (v ideálním případě) měl vědět „o všem něco a o něčem všechno“… V duchu téhle definice si troufám říct, že mé „všechno o něčem“ má jméno Ivan Blatný.
S fenoménem Blatný jsem se setkal až v roce 1986, kdy četl Mirek Kovářík v klubu Horizont poprvé veřejně mé básničky. Tehdy mi privátně řekl, že mu připomínají poezii Ivana Blatného (tím Brnem přítomným ve verších) – a já, který maturoval z češtiny za jedna, samozřejmě neměl ponětí, o kom je řeč. Ale když jsem se o tři roky později poprvé a naposledy setkal s Ivanem Blatným osobně (v říjnu 1989 v Clacton on Sea), věděl jsem toho o jeho životě už víc, než on sám.
V listopadu 1988 jsem měl v Klubu Na Křenové téměř tříhodinové pásmo o tehdy nejen zakázaném, ale také dokonale utajeném básníkovi a brzy po Listopadu byla v jednání nejprve s Odeonem a poté s Československým spisovatelem moje blatnovská monografie. Když se ukázalo, že k vydání je od roku 1969 (kdy už nesměla vyjít) připravena monografie Blatného přítele Jana M. Tomeše, rád jsem se stáhl se svým projektem do pozadí.
Pak přišlo nakladatelství Petrov a já musel uložit Blatného na delší dobu k ledu, ale koncem 90. let jsem už věděl s jistotou, že obrovské množství shromážděných materiálů a informací zkusím využít k sepsání beletrizovaného životopisu I. B.
Na začátku roku 2000 jsem se skutečně do psaní románu pustil… a díky tomu mám dnes na kontě zřejmě nejznámější (měřeno mediálními ohlasy) nenapsaný román po Listopadu.
Ale ta kniha bude, pokud dostanu ještě pár let života.
Blatného webové stránky nabízím místo aperitivu, který by vám mohl zpříjemnit čas čekání na knihu.
Na zdraví!

Martin Reiner