Decimy - recenze

Básník a jeho čajové múzy
(kráceno)

V Decimách učinil Reiner – ve srovnání s prvotinou Relata refero – nemalý pokrok. Je tvůrcem senzitivního prožitku, estétem vybroušené formy, zároveň je však dost sečtělý na to, aby věděl, že skoro všechno už tu bylo.
Zařazuje se tudíž úctyplně do radostně erotické linie české poezie, a také do specificky brněnské tradice. Nezapírá, že má rád Ivana Blatného, Ivana Wernische, J. H. Krchovského, nevyhýbá se melancholii a la Jesenin, ti všichni jsou v jistém smyslu jeho „hosté“…. „Hosté“ nejsou pro autora básnickým abstraktem, nýbrž konkrétní potřebou jeho sociálního bytí. U tramvaje Reiner klidně potká „bryčku, v níž odjíždí léto“, vzpomíná, jak v Potěbrjanském selu zastřelili koně. Jsou to krajiny básnické, romantické (ač většinou brněnské, vždyť zde „bufeťák s rybí hlavou prchá tlusté robě“), ale přesto plavně skutečné, pokud jde o erotický mikrodetail („pluji tvou dělohou se svými mřínky“). Z jeho veršů by se dalo ve škole rozebírat, jak má vypadat metafora, strofa, rým, ve formě je Reiner až krasopisně vzorný, zároveň se mu slova při vší vážnosti mění pod rukama v cosi nepotlačitelně veselého.
Základem je, jak už bylo řečeno, radostná erotika, tedy semeno a laskání ženských klínů. Básník dívky bezelstně oslovuje, z podprsenky se stane prvosenka a ani pohřby a smrt ho nevedou ke smutku, když uvažuje o čase, kdy: „…po létech / slzy pozůstalých Brno omyjí, / až už mně nepůjdou ženy po pyji, / protože budu v zemi celý trouchniv…“
…Takže nová Reinerova sbírka, lehká jako víno, veselá duchem, klasická formou, uměřená rozsahem, ač vypadá jako sešit intimních vzkazů milenkám či básníkům, má šanci potěšit hodně čtenářů, setrvat v paměti města a lidí. „Za mne se Brno nebudeš stydět!“ těší se autor právem na str. 34, když „sám Genius loci“ stoupá k němu po schodech a tiskne mu „kostlivý polibek vroucí“.

Jaromír Blažejovský pro Rovnost (1. února 1997)