Pohled z kavárny v Bath - ukázka
Pohled z kavárny v Bath
Slunce roztřpytilo věže, Jan cítí svědění na synapsích…
Vyhrne si rukávy a klidně, aniž vzhlédne od kávy, klade dotazy:
„Je vinou příliš měkkých podušek, že dnes už nikdo nesní tak jako Jákob, dokud ještě spával s hlavou na kameni? Není?! Proč tedy sny hned shnijí a tak málo je jich?“
Petra se směje. (To je krásné.)
„Člověk kolikrát až žasne, co všechno se ti ráno honí hlavou!“
A dodává, že žebřík dosti nekonečný patrně andělům přistaví až spánek věčný.
„Čí věčný spánek?“ chce ihned vědět Jan.
Přibíhá pes, štěká. Vítr zesílil a žene Zemi vesmírem.
Potřebujeme více strojů!
„Es wird mehr Maschinen gebraucht!“
zvolal mladý Erich Hartmann,
když 8. května sestřelil nad Brnem
svou poslední stíhačku.
Mraky svítí jako stráže,
mraky ráže zwanzig mm.
…
Poslední den téhle války;
kolony šedivých aut, kalhoty silnic,
hluboké kapsy měst.
…
Sestřelený pilot se
souká z kabiny;
přistane na zahradě v Kateřinkách.
K obědu nákyp,
kopřivy, rebarbora…
Kunštát
Teď ještě nemluv, když venku lije.
Rýč zůstal opřený v zahradě u plotu.
Večer někdy sen, v noci embolie,
tiše se suneme po svahu níž.
Déšť dělá důlky v mazlavé hlíně…
nad ránem vyplaví pohřbenou veverku.
Někdy jen smutně celé dny uklízíš,
hodiny skřípou… kola na štěrku.
Stará hospoda
Nevíme, proč jsme šli právě sem.
Vítr si pohrává s červeným závěsem.
Hledá se chlapec, někam zmizel.
Výčepní trubky obrůstá svízel.
…
Tomáši Přidalovi
Často bývám divný.
Bývám poštolka,
nežeru však myši….
Jindy celé hodiny
nosím v kapse sáčka
hotel Florida.
(Řeka, kůly, starty pelikánů…)
Natáhnu ruku
a moje dlaň s dvanácti prsty
slavně vychází
nad horou Gonga-Šan.
…
Nasypeš mě do vody,
napiješ se zhluboka…
a vyprskneš:
„Fuj! Grepový básník.“
Demonium
Večer se uvelebil ve tvém pokoji
jako tlustý muž,
který tancoval celý den sám…
…
Sako tlustého muže má dvě klopy,
ty však nejsou tak černé,
abys je osázel hvězdami, zaklonil hlavu
a v jeho měkké náruči
nalezl plakat velké Boží dítě.
Nemůžeš je ani zapálit
jako svíčku na počest Jiřího Ortena
a odříkat pod nimi
patnáctkrát Otčenáš Noci.
Jsi v jednom z mnoha bodů,
z něhož nepohneš zeměkoulí,
řeknu ti to stručně:
nemůžeš nic, vůbec nic,
a jestli teď prcháš do ulic,
aby ses otřepal z mých slov,
musím se zeptat:
„Kdy naposledy jsi byl stejně bezmocný?“
…
Ve čtyři ráno jsi zpátky…
Blížím se pomalu
k židli, na které sedíš,
přicházím zezadu, se zbraní v ruce…
… ale náš kohout spásný
zlatistvě kokrhá ve prospěch tvé jalovosti,
takže budeš žít dál,
a jako dosud, po Boží volence,
sedět sám uprostřed řady,
na židli,
za kterou je jen prázdno, prázdno, nic…
Řidič J. M. z dopr. spol. BODOS…
…dvanáctkrát objel Zemi
na trase z Tišnova do Skryjí.
…
Čtyřicet let zmáhal
touhu strhnout volant,
rozjet se dolů po skosené louce,
projet potokem,
rozrazit mračna.
Smát se, smát,
burácet jak motor
ještě i v rakvi, chechtat se
v kremační peci.
Noční neklid
Štít sevřených úst,
za nímž se skrývají všechna slova,
jež blíží se, krok za krokem,
slyším tření jejich odřených pat o jazyk,
cítím horký dech rváčů
(jde ti pára z nosu),
ještě centimetr a…
… už tu nejsem. Spím.
Zklamaně polkneš;
není komu říct…
Tlumené výkřiky, řinčení poztrácených zbraní
a pak jen ticho, noční klid,
pavana za mrtvé vojáky.
Solvang
Ve chvíli,
kdy můj pohled vlétl do koruny stromu,
ozvala se rána,
a pak se dolů sneslo peří všeho,
co jsem už v životě viděl…
Myslím na předvčerejší pláž,
kde v násobně zmenšeném světě
uloupil racek štěněti míč.
…
Letky šedých pelikánů
zatahovaly střechu nebeského hangáru
vysoko nad hlavami surfařů,
připomínajíce válečné japonské letouny.
Racek opodál
se marně pokoušel ostrým zobákem
rozlousknout žlutý tenisák
a vyzobnout z něj sladké jádro.
…
Viděl jsem tě plavat pryč…
a bylo to, jako bys psala krátký vzkaz.
Tempa, při nichž se tvé prsty
vždy na chvíli setkaly:
přikládaný a opět vzdalovaný
hrot pera.
Rychlý dech mezi hláskami,
rychlé čelo…
Ryby luštily tvé pohyby.
…
Sumci, ti věděli,
že tě psaní mezi břehy
drží při životě.
Hloupým línům
byla’s pouhou kaňkou
na zvlněné vodní sukni.
Vlak
Mrtvoly leží na nose. Jako tvé brýle, strýčku Maxi.
V půl páté ráno
blýskne kůň někde u trati; v oku déšť,
ve druhém jinovatku…
V koutě vagónu stojí dva muži;
v bezzubých mlýnicích drtí zrní anekdot.
Na cestách dlouhé dny;
zvláštní zacházení slunce, hvězd i Měsíce…
Zlín
…láska již odezněla
jako sonáta v lesích hlubokých,
zapadlá hvězda,
Svit Gottwaldov.
…
Šelestí v papírech
inkoustů slabý dech.
Když stránku obrátíš,
vidíš, že padá zdviž.
Spatříš věci nepřiznané:
pýchu, slzy, strach.
Neřekl jsem snad…?
Mlčím na poplach.